Osobní přípojný vůz se středním vstupem Clm 4-6097 byl vyroben na přelomu let 1933 a 1934 pod výrobním číslem 970/1933 Továrnou na vozy Kolín. Vozy tohoto typu se vyráběly v několika sériích v Ringhofferových závodech na Smíchově, ale i u dalších tehdejších výrobců kolejových vozidel: v Kolíně, České Lípě, Studénce a Kopřivnici od roku 1932 do roku 1934.

Jedná se o přípojný dvounápravový vůz lehké stavby, který byl od výroby určen pro provoz na lokálkách především k motorovým vozům "Věžák", tedy k řadě M130.0 a M120.4.

Dřevěná kostra skříně, zvnějšku oplechovaná, sedí na nýtovaném rámu zhotoveném z válcových profilů, které dodávaly kladenské železárny. Nápravy mají již z výroby valivá ložiska, což v té době nebylo obvyklé. Naprostá většina kolejových vozidel měla ložiska kluzná.
Nátěr z výroby byl tmavě zelený s bílými nápisy, šedivou střechou a černým rámem.
První vozy měly vstupní posuvné dveře široké necelý 1m, později se však šířka dveří ustálila na 80cm. Vůz je vybaven brzdou Knorr Kp, váží 9 tun a jeho maximální konstrukční rychlost je 60km/h.

Interiér vozu je velmi prostý. Dřevěné laťové lavice se 44 místy k sezení, vytápění kamny a vůz je bez WC. Vnitřní překližkové obložení je upraveno fládrováním. V interiéru se rovněž nachází kolo ruční brzdy a jedno táhlo záchranné brzdy. Větrání vozu je zajištěno LP větrači (LP podle konstruktérů Ludvík - Prousek), což je tvarovaná plechová krabička nad oknem, pomocí které je za jízdy usměrňován vzduch v oddílu pro cestující. Jeho množství se dá pomocí zašupovacích okének regulovat.

Ve válečném období byl vůz doplněn o německé nápisy, například na podélníku vozu. Nápisy byly zdvojené, německé byly nahoře a pod nimi se nacházel český překlad, vpravo uprostřed oproti těmto nápisům byla daná hodnota. Zároveň byl vůz doplněn o značky nového vlastníka: BMB - ČMD.

V 50. letech dostal vůz destruktivní náraz, byly mu tak opraveny, nebo zcela vyměněny čelníky, přidány dva příčníky a dodáno množství výztuh. Veškeré dílce se k nýtovanému rámu přivařily.
Při opravě byla rozebrána celá skříň vozu na jednotlivé části; poškozené byly nahrazeny novými a celá skříň následně znovu sestavena.
Zároveň došlo k modernizaci interiéru, například původní spáry palubkového obložení stropu byly zatmeleny, strop tak vypadal jako z celistvých desek, stejně jako později dodávané přívěsné a osobní vozy. Zvýšil se počet osvětlovacích těles z 5 na 7, stěny interiéru byly osazeny umakartovými deskami bílé barvy, jako podklad již však nesloužila překližka ale sololitové desky.
Tyto opravy se pravděpodobně odehrály v Plzni roku 1958, dle objeveného bílého nápisu na výstuze podélníku vozu při renovaci. Zároveň se nejspíš jedná o poslední bílý nápis na tomto voze, neboť další již byly žluté barvy. Na přelomu 60. a 70. let proběhla další velká oprava vozu.
​
Domovskou stanicí byla Litovel, kde vůz brázdil zdejší lokálky a to nejspíš po celou dobu svého působení u ČSD. V tomto období zároveň došlo ke změně vozové třídy ze 3. na 2. a vůz dostal nové označení Blm 5-2294.

V provozu bylo možné tento vůz potkat ještě v polovině 70. letech 20. století pod číselným označením 70 54 25-09 224-8.
Celkem se těchto vozů vyrobilo přes 100 kusů, avšak do dnešních dnů se dochovaly pouze 4 kusy.
 
Na přelomu 70. a 80. let dostal vůz další destruktivní ránu. Zázrakem vůz nebyl zlikvidován, ještě v 80. letech se dostal ke spolku KHKD a byl deponován ve Zlonicích. V roce 1992 byl vůz nabídnut do Č. Lípy, kde v té době probíhala renovace motorového vozu přezdívaný Věžák (díky vyvýšenému stanovišti strojvedoucího) a přívěsného vozu stejného typu. Náš vůz tak posloužil jako zdroj náhradních dílů pro renovaci motorového vozu. Vůz se následně stal majetkem ČSVTS Mladá Boleslav, kde byl odstaven. V roce 1993 byl vůz odkoupen do vlastnictví ZMŽ. V prostorech stanice Velké Březno byl vůz deponován a čekal na jeho další osud.

V roce 2013 začala renovace vozu členy spolku, díky kterým byl vůz náročně, avšak pečlivě opraven. Na konci roku 2025 probíhaly dokončovací práce, aby hotový vůz mohl být představen veřejnosti v následujícím roce 2026.
Všem, kteří se na opravě tohoto vozu podíleli, patří obrovské poděkování.