Služební vůz nechyběl v minulosti snad u žádného vlaku. Vůz poskytoval útočiště vlakvedoucímu, který býval nejvyšší funkcí ve vlakové osádce. Služební vůz vždy tvořila část s oddílem pro vlakvedoucího, kde vykonával kromě sledování návěstí také množství úředních výkonů. Druhý oddíl pak sloužil k přepravě cestovních zavazadel.

Služební vůz řady D s původním označením 6 - 3065 (později 8 -3941) vyrobila vagónka Tatra Studénka v roce 1936. Vůz svým uspořádáním navazuje na starší typy služebních vozů užívaných u ČSD, má však již kovovou kostru a je kratší. Určen byl zejména pro nákladní vlaky. Dle dochovaných popisů se vůz pohyboval na Plzeňsku, kde byl pravděpodobně v sedmdesátých letech vyřazen a prodán do vlečkové dopravy.

V roce 1997 byl vůz členy ZMŽ objeven v areálu vlečky elektrárny v Tušimicích. Po rychlém jednání byl vůz za symbolickou cenu odkoupen a v roce 1998 dopraven do Zubrnic. V roce 1999 byla na voze zahájena rozsáhlá oprava, která se protáhla až do roku 2003.

Vzhledem k tomu, že se vůz na vlečce používal jako sklad, z vybavení interiéru se nedochovalo téměř nic. Celkově byl vůz v neuspokojivém stavu. Díly pojezdu byly rozebrány, repasovány a znovu namontovány, vyvázány byly rovněž obě nápravy. Chybějící díly byly doplněny z jiných podobných vozidel nebo nově vyrobeny. Nejpracnější se ukázala oprava skříně. Polovina palubek musela být nahrazena novými, veškeré vybavení interiéru bylo nově vyrobeno nebo bylo použito z jiných vozů. Velkou komplikací byl nedostatek jakékoliv dokumentace k vozu, k dispozici byl vlastně pouze malý typový náčrtek a jedna výrobní fotografie.

Vůz je dvounápravový s kluznými ložisky. Na jedné straně vozu je nástupní plošina s dveřmi do služebního oddílu a záchodu zvlášť. Záchod nebyl vybaven splachovačem, uživatel si po sobě spláchl z konve. Plošina je též vybavena žebříkem pro výstup na střechu a klikou ruční brzdy.

Ve služebním oddíle jsou dva stoly pro vlakvedoucího, aby mohl sedět vždy ve správném směru jízdy. Pro sledování návěstí na trati má k dispozici výklenek - vyhlídku. Topení vozu je parní. Osvětlení vozu je elektrické z vozové baterie. Vlak je možno zastavit záchranou brzdou, u které je rovněž manometr tlaku v brzdovém potrubí.
​
Zavazadlový oddíl je vybaven pouze policí, zavazadla bylo možno do vozu ukládat dvojicí bočních posuvných dveří.
​
Prázdný vůz váží 10,8 tun, přičemž ložná váha jsou 3 tuny. Délka vozu přes nárazníky je 8250 mm a nejvyšší konstrukční rychlost je 60km/h.

Dnes se tento vůz nachází jako jeden z přístupných expozičních vozů na nádraží v Zubrnicích.