Služební vůz nechyběl v minulosti snad u žádného vlaku. Vůz poskytoval útočiště vlakvedoucímu, který býval nejvyšší funkcí ve vlakové osádce. Služební vůz vždy tvořila část s oddílem pro vlakvedoucího, kde vykonával kromě sledování návěstí také množství úředních výkonů. Druhý oddíl pak sloužil k přepravě ostatních členů vlakového personálu a třetí největší oddíl vybavený po obvodu sklopnými lavicemi sloužil pro dopravu služebních zásilek, případně jiných drážních zaměstnanců a při jízdě na pracovní místo.

Služební vůz s původním označením Ds 6-3319 byl vyroben v rámci druhé série těchto vozů ve vagónce Tatra v České Lípě v roce 1948 pod výrobním číslem 8348. Po vyrobení byl přidělen domovské stanici Velké Březno pro vlaky směr Lovečkovice a dále do Verneřic nebo Úštěku horního nádraží. Zde jezdil až do počátku roku 1956, kdy byl předán do Nymburka. Místo něj pak z Nymburka přišel starší služební vůz, který už nebyl vhodný pro provoz na hlavních tratích.

Tyto vozy byly vyráběny za účelem doplnit  provozně nedostatečný počet tehdejších starších a kořistních služebních vozů v poválečném období. Během provozu byl vůz několikrát přeznačen a přečíslován. Poprvé v roce 1956 při celoplošném přečíslování všech osobních, služebních a poštovních vozů ČSD. Tehdy dostal nové číselné označení Ds 8-4572, tou dobou už ale sloužil v Nymburku.
Podruhé se mu označení měnilo při dalším celoplošné změně číslování šech vozů u ČSD v roce 1966. tehdy se stal vozem Ds 30 54 940 6117-6. Už koncem šedesátých a v sedmdesátých letech začala parní trakce a tento vůz, který měl jen parní topení musel jezdit i s lokomotivami moderních trakcí, které neposkytovaly páru pro vytápění souprav. Proto mu byla nainstalována do interiéru kamna na tuhá paliva a vůz byl potřetí přeznačen na řadu Ds-k. Číselné označení se nezměnilo. Kdy přesně k této úpravě došlo se nám zjistit nepodařilo. Čtvrté přeznačení proběhlo v roce 1983, kdy vůz dostal nové řadové označení Daa-k podle nového označovacího schématu ČSD. Číselné označení opět zůstalo beze změny. Pod tímto označením pak jezdil až do vyřazení z provozu.

Vůz je dvounápravový s valivými ložisky vzor 45. Na jedné straně vozu je nástupní plošina s dveřmi do služebního oddílu. Plošina je vybavena klikou ruční brzdy.

Ve služebním oddíle jsou dva stoly pro vlakvedoucího, aby mohl sedět vždy ve správném směru jízdy. Pro sledování návěstí na trati má k dispozici výklenek - vyhlídku. Je zde také prostor s kamny na tuhá paliva, kde původně býval prostor s lavicí pro ostatní členy vlakové čety.
Topení vozu bylo dříve parní, později doplněno kamny na uhlí. Osvětlení vozu je elektrické z vozové baterie.
​
Největší oddíl, který zabírá více než polovinu vozu je přístupný dveřmi ze služebního oddílu a dvojicí bočních posuvných dveří, které umožňují nakládku i rozměrných zásilek. V tomto oddíle byly původně po celém obvodu stěn sklopné lavice a pod stropem na držácích skládací nosítka a ruční nářadí pro hašení požárů, jakých bývalo v dobách parního provozu mnoho. tato výstroj však byla z vozu patrně v osmdesátých letech jako nepotřebná odstraněna.
​
Prázdný vůz váží 12,5 tuny, ložná váha 7 tun. U dalších sérií těchto vozů se však díky měkčímu vypružení ložná váha snížila na 4 tuny. Délka vozu přes nárazníky je 10 640 mm a nejvyšší konstrukční rychlost je 80km/h.

Vůz Ds 6-3319 je jediným vozidlem ve sbírce spolku, které bylo v dobách pravidelného provozu skutečně provozováno na naší trati. Proto je pro nás velmi cenný. V dnešní době probíhají na voze opravy pro jeho zprovoznění.