V roce 1992 ještě neexistoval spolek Zubrnická museální železnice, ale lidé se zájmem o lokálku a historii železnice byli sdružení kolem společnosti České obchodní dráhy. Již tehdy Zubrnice sloužili jako základna pro sbírkovou činnost, která spočívala zejména v odkupu historických vozidel různě odstavených po železničních depech, nádražích a továrních vlečkách. Při cestách do Zubrnic vídávali příznivci železnice v areálu Setuzy pod silničním mostem odstavené staré parní akumulační lokomotivy, leč vzhledem k zaměření na klasická lokálková vozidla zůstávali nejprve nepovšimnuté. Při jedné z cest autobusem do Zubrnic zjistili, že lokomotivy rozpaluje na místě šrotovací firma. Následovala okamžitě návštěva na místě a podařilo se domluvit, že šrotování se pozdrží a pokud bude dodána jiná adekvátní lokomotiva ke šrotaci, může dojít k výměně. Shodou okolností tehdy probíhala v Zurbnicích oprava "kocoura" T211 v režii zmíněných ČOD, během které bylo zjištěno, že má zadřený motor. Byla tedy využita na směnu a akumulačka byla zachráněna. Zbývalo ještě lokomotivy fyzicky vyměnit, což zajistila karkulka T444.0255 , kterou si tehdy k takovýmto přetahům půjčovali z ústeckého depa. Přeprava akumulačky proběhla vzhledem k jejímu stavu v noci a krokem, nicméně se podařilo a lokomotiva pak další roky čekala na svojí renovaci na kolejích ZMŽ ve stanici ve Velkém Březně.
Díky dlouhodobé spolupráci s ústeckým muzeem bylo nyní možné pro lokomotivu zajistit budoucnost v nově získané depozitní hale muzea a jednou snad bude součástí expozice o ústeckém průmyslu a historii továrny Schicht.
Na obrázcích vidíte dnešní přepravu z depozitáře ZMŽ ve Velkém Březně do depozitáře nového vlastníka, kterým je Muzeum města Ústí nad Labem.
