• ZMŽ má od roku 2003 v pronájmu strojovnu parní vodárny v žst. Ústí n.L. Střekov. Vodárna je unikátní tím, že je dochována včetně technologie, tedy stojatého parního kotle, parního stroje a vlastních vodojemů. Objekt byl proto ihned zajištěn a hledalo se pro něj další využití. Původní představa, že se podaří nalézt nějakou místní organizaci, která se zabývá technickými památkami, vzala brzy za své, žádná taková ať už státní nebo soukromá neexistuje. Takže nám vodárna zůstala „na krku“ i nadále a prostor byl užíván přechodně jako sklad, kam směřovaly i náhradní díly z jiných zrušených vodáren. Zlom nastal v roce 2009, kdy se členem ZMŽ stal člověk s patřičnými vědomostmi a začal stroj systematicky opravovat a kompletovat. V roce 2011 se parní stroj poprvé rozběhl vlastní silou, i když jen na stlačený vzduch a s odpojeným čerpadlem. 

​

• Vodárna byla postavena v roce 1873 a spuštěna při příležitosti zprovoznění úseku Rakouské severozápadní dráhy z Lysé n.L. do (Ústí)  Střekova a Děčína 1.1.1874. Jde o typovou stavbu podle normálií výše jmenované ÖNWB, které vytvořil architekt Karel Schlimp, mimo jiné i autor budovy bývalého nádraží Praha Těšnov. Ve střední části se nachází vlastní strojovna se stojatým parním kotlem z roku 1911 (výrobce Josef Pauker a syn, Vídeň) a původní parní stroj z období zprovoznění o výkonu pěti koňských sil. Stroj poháněl čerpadlo umístěné ve studni (hloubka cca 24m), do které voda proudila uměle vybudovanou štolou přímo z toku řeky Labe. Čerpanou vodou byly plněny dvě nádrže  v prvním patře o celkovém objemu 110 m3, z kterých voda samotíží proudila potrubím do vodních jeřábů v kolejišti Střekovské stanice, kde strojní čety parních lokomotiv dobíraly vodu do tendru (zásobník, případně zásobní vůz s vodou trvale spojený s lokomotivou). V bočních traktech pak byly byty pro zaměstnance vodárny. V roce 1911 byl vyměněn původní kotel za nový, parní stroj však zůstal až do konce provozu beze změn. Po více než stoletém provozu vodárna dosloužila až koncem 70. let minulého století, v závěru éry parních lokomotiv na síti ČSD ( roky 1980 – 1981 ).

• Kromě ZMŽ se na opravě vodárny významně podílí Sdružení dobrovolných hasičů Střekov, a v roce 2010 ZMŽ obdrželo na opravu objektu dotaci z fondu náměstka primátora města Ústí n.L. . V roce 2016 celý objekt odkoupilo od ČD město Ústí n.L. za účelem uchování a záchrany této unikátní kulturní památky a zároveň v části objektu vzniklo oficiální sídlo jednotky dobrovolných hasičů městské části Střekov. Těmito kroky se snad vše podaří zachránit pro budoucí generace.

• V cílovém stavu je počítáno s vytvořením expozičního prostoru věnovanému drážnímu vodárenství, kde bude kromě vlastní technologie ( poháněné stlačeným vzduchem, příležitostně ve vyhlášených termínech opět parou) k vidění řada dvou a trojrozměrných exponátů z oboru.

• V roce 2018 se podařilo parnímu stroji vdechnout jeho původní život, a ve vyhlášených termínech je možné spatřit tuto jedinečnou památku poháněnou parou. Tyto termíny parní dny jsou značeny červeně , v ostatních termínech je provoz na stlačený vzduch. Při parním provozu je nutno se zvýšeným respektem dbát pokynů strojníka ( vše velmi, velmi horké :-)).